Báseň pro mě (2. sloka)

Když zaslechl jsem plavný hlas ženoucí se mými sny, mnou protáhnul se mírný mráz na zahradě pod okny.

Mezi lidmi nevšedními, mezi lidmi jako plot, v sadu s místy prázdnými hledám jeden sladký plod.

Plot lidský je důležitý, miluji v něm každého, moje srdce ovšem bije jen pro jediného.

Pro vše cos mi ukázala: pro hovory v nočních tmách, pro pomoci na lavičkách pro vakanci jež v srdci mám.

Kolik toho v sobě skrývá, kolik toho objevím, poslední ty chvíle míjí, prováhal jsem zas a čekám pád.

Jak jenom se vzchopit mám, příležitost skvělou zažívám, místo toho však jen slyším, poslouchám a nic, jak vždy.

Potom vstanem, každý jinam, cesty naše zmizí v dál, nezmůžu se ani na píp, na zvuk žádný, mlčí král.

Uvědomil jsem si však až poté, že tím končí roky dlouhé, že na kůži vlastní neprožiji sladko sladkou jistotu.

A tak začal úkol nelehký: sepsat slovy nepopsatelný myšlenek stav, který přinese co i nahlas těžko řeklo se.

Slova letí na papír, řežou ploty jak rapír, přelétala vakantní sady, a smířila se s odpovědí. Odeslat, když zmáčknul jsem, část má představovala si: všechny cesty jež podniknem', všechny věci kterým se zasmějem', dlouhé řeči jež proberem', život který prožijem'.

Část má druhá ovšem viděla propast, co nás oddělovala, všechny věci neslučitelné a jiné, potom zjistil jsem, tebou utvrzen, že celou dobu vskutku moh' jsem mít, sladko sladkou jistotu.

---

Napsal Martin RK Tuček. Je lepší říci důležité věcí dříve, ať víte na čem stojíte a nebloumáte zbytečně ve snách.