Když zaslechl jsem plavný hlas ženoucí se mými sny, mnou protáhnul se mírný mráz na zahradě pod okny.

Dnes jsem zažil plno zvláštní věcí jedna z nich je pro mě záhadou, zjistil jsem, že nejsem zvyklý, opětovat dotyk přátelství...

Sleduji jak mizí jejich tváře, vpíjejí se do tmavých nocí, podobně jak inkoust z kalamáře, rozlil se a teď jsou pryč...

Cítíme se provinile, nehleďme na řeči milé, stojíme-li zde a sami, bez pomoci, nikdo s námi.

Barvou kryté pěkné plátno, lidé, kterým není přáno, vybarvené kameny, další opak štěstěny.

Vracet se zpět a odcházet, nehledět událostí nedávných, nechodit kolem kaší horkých, sebe měl bych naučit. Začalo to jízdou vlakem,...

Poznáváte věci stejně jako já? Když za vámi někdo přijde, nevíte, co říct? Pokud někdo zkříží vaši cestu, tušíte, co je jejich cílem?

Venkovní vzduch byl příjemně chladný a jeho pohyblivé závoje dorážely na zavřené okno. Jeho snahy však byly stejně marné jako...

Živý pohyb šustící, změna vzduchu strojí nám výhled, který oplácí hrdým stromem pohled nám.

Sedím ve své posteli hlava má je na stěně, ve víčkách se slzy rodí, které pád hloub nemine.