Světla za okny

Sleduji jak mizí jejich tváře, vpíjejí se do tmavých nocí, podobně jak inkoust z kalamáře, rozlil se a teď jsou pryč.

Chvíli radost cítím, zážitky skvělé máme přeci, náhle si pak uvědomím, že odjeli, že jsou pryč.

Srdce zakryl závoj žalu smutného, steskem rozezvučí síň, znám to, bylo tomu tak i dvacátého, stane se to pokaždé, když něco skončí.

Rozezvučí se pak v hlavě mé kéž bych tohle cítil míň a pak náhle, jako kouzlem, cítím radost tak, když něco skončí.

Vzpomínky nám dávaj' radost, proto je rád vyslyším, jejich zvuky slýchávám dost, miluji jak v uších zní.

Jejich krásné bdělé tóny pějí vkusem hudebním, fungují jak pevné spony zpevní vztahy, hezky zní.

Každá akce má i konce, smutek je pak na místě, nesmíme však zapomenout, že ty vzpomínky že ty úsměvy že krásné dny a pěkné večery že ty dny na akcích že ty srazy nových lidí že každý z nich že každý okamžik že každý zpěv že každý skřek že ten pěkný libozvučný smích že ten čas strávený ve společnosti že to vše je pro člověka odměnou.

---

Napsal Martin RK Tuček. Díky všem lidem, která znám a které poznám, že mi dali tu možnost se s nimi zaplést. Jejich věty jsou pro mě balzámem na nervy.