Když zaslechl jsem plavný hlas ženoucí se mými sny, mnou protáhnul se mírný mráz na zahradě pod okny.

Dnes jsem zažil plno zvláštní věcí jedna z nich je pro mě záhadou, zjistil jsem, že nejsem zvyklý, opětovat dotyk přátelství...

Sleduji jak mizí jejich tváře, vpíjejí se do tmavých nocí, podobně jak inkoust z kalamáře, rozlil se a teď jsou pryč...

Cítíme se provinile, nehleďme na řeči milé, stojíme-li zde a sami, bez pomoci, nikdo s námi.

Barvou kryté pěkné plátno, lidé, kterým není přáno, vybarvené kameny, další opak štěstěny.

Vracet se zpět a odcházet, nehledět událostí nedávných, nechodit kolem kaší horkých, sebe měl bych naučit. Začalo to jízdou vlakem,...

Poznáváte věci stejně jako já? Když za vámi někdo přijde, nevíte, co říct? Pokud někdo zkříží vaši cestu, tušíte, co je jejich cílem?

Živý pohyb šustící, změna vzduchu strojí nám výhled, který oplácí hrdým stromem pohled nám.

Sedím ve své posteli hlava má je na stěně, ve víčkách se slzy rodí, které pád hloub nemine.

Bytosti jež kráčí po ulicích, všechny znám, jak svoje boty, lákají tě jemně po pranicích, které nejsou tvými boji.

Lituj stálých rozmarů a hleď na ty lesy od smoly, smůly plných přívěsů kterak hází se mnou pod koly.

Žil kdysi starý moudrý kmet, jeho syn znal každý kout...

Báseň o prázdnotě v srdci, kteoru pociťujeme mi, co nemáme nikoho, koho bychom mohli políbit pod rozkvetlou třešní.

Plavala v moři kareta, plavala dlouhé táhlé dny...

Mučivě shlížet z bodrých výšin nic nezbude v světě tom...