Bidlo v cykloparku

Živý pohyb šustící, změna vzduchu strojí nám výhled, který oplácí hrdým stromem pohled nám.

Dvě bytosti, dva světy, přitom stále jeden boj, on jej prohrál před lety já však chystám slávy voj.

Díváme se na sebe smělé čočky do bledých, nevznese se do nebe, stát tu bude na skocích.

Pohyb živý léčí bledost, prohry stráží hrdost výšky, jenom pro svých větví lenost vidím jeho bez přetvářky.

Holá větev bez svých listů podepřená klínky z boků postává tam v zemi skoků, čeká až ji někdo shodí zas.

Nemohu tak taky skončit, nemohu to dovolit, vzpružím sílu duše, mysli, vydám se pryč od své zhouby.

Snad neskončím, jak ten strom, jako větev bez naděje, snad se vzchopím, vyjdu z davu, a zas spatřím nebe zář.

---

Napsal Martin RK Tuček. Nikdo by tak neměl končit.