Jak kmet zničil svět

Žil kdysi starý moudrý kmet, jeho syn znal každý kout, potomci jeho kradly med, jejich děd zas chtěl k nim plout.

On spatřit chtěl tu plavou zář, ty paprsky nevšední, med jejich chtěl, tu svatozář, pro sobecké účely.

Život jeho nesporně se chvěl a otřásal se v základech, znovu rychle, divoce, tam vjel by neslyšel ten smrti vzdech.

Vrazil dovnitř, nebál se, v ruce třímal ohněpal, pozbyl syna v záři dne, vnuci zatím zběhli v dál.

Poznal stopy, našli se,

plástve medu ztracené. Vnuků život zpečetil, osud svůj tím naplnil.

Smutnil řadu dlouhých dnů

ujídajíc z medu grál, nepochopil smysl svůj,

nespatřil on předků sál.

Okradl své potomky i potomky potomků, kvůli cíli staroby

spatřil zemi bezzemků.

Snědl světu všechen med nakonec však stejně zheb.

---

Napsal Martin RK Tuček. Rozhodl jsem se zabrousit i trochu do epické poezie a myslím, že výsledek stojí za to. Těším se na vaše komentáře.