Srdeční vakance

Trápení je jen jednostranný spor, přináší nám ten prudký svár, každým dnem já zháším mor, bych mohl sednout v země bar.

Tak táhnu ve svůj cíl tam dál, spatřím-li jej nemeškám, snad pozná mne, vyplní ten sál, vakanci jež v srdci mám.

Po dnech jarých příjdou nové, obnoví tu paměť, připomenou dívky snové, jež řekli mi jen seď.

Každá v očích strachu smír bez hany či bázně hord, dojde k hradu změně vír, či další nájezd zničí kord.

Předejde nás onen pocit, ukáže nám světel žár, nezjistím, že je to cit, co drží v ústupu ten svár.

Tak skončí patos nevšední, jež na vědomí dal vám snad, že jsou-li stromy nemocní, vakancí srdce trpí sad.

---

Napsal Martin Tuček. Šťastný svátek práce a šťastný první máj, lásky čas.